Po zkusenosti z minuleho prechodu passu Kong ma La a plni masochistickych ocekavani, vstavame jiz v 5h. Cho La je o neco malo nizsi prusmyk (5420m), zato si drzi vlastni vrcholovy ledovec a po jeho prekonani nas ceka oblibena disciplina…. dlouhe a strme kamene pole.

Na konci jako tresnicka na dortu opet prechod masivniho udolniho ledovce a jeho moreny. Cil je vstoupit pres toto sedlo do 3ho udoli a v nem dorazit do u jezera posazene vesnicky Gokyo. Jdeme na to!

Vychazime a vsude je mlha konzistence srazeneho yaciho mleka. Sef lodge nas ujistuje, ze je to “cajk” a bude hezky. Nezbyva, nez mu verit.

Stoupame pozvolna stale vys a najednou se mlha zveda, jen cast ji zustava sedet v udoli pod nami.

Zacina prudke splhani vzhuru. Nejsem dobry navigator ve skalach a anglicky mluvici/funici duchodci, kteri byli hluboko pod nami (ale maji guida) nas na konci stoupaku prakticky dotahuji.

Nastupuje ledovec. Je pokryty snehem a jde se po nem vcelku dobre.

Citim, ze je to posledni moznost testnout nove macky a nasazuji je, i kdyz nemusim.

Na vrcholu sedla fotime, delame video a udivujeme polskeho kolegu jdouciho opacnym smerem svou znalosti jeho materstiny. “Dzjen dobry” a “Do pjordele”.

Kameninove pole je plne obrich balvanu, ale aby se po nich hopkalo dolu opravdu dobre, jsou namrzle. Sestup je diky tomu zazitek pro sebevrahy. Jde nam to bolestive pomalu a necitime se u toho dvakrat jiste. Kdyz to nejde jinak, klouzeme se po zadku.

Nakonec schazime dolu a zastavujeme se na obed ve vesnicce Dragnag.”

Jsme svedky vyroby a suseni prirodniho recyklovaneho paliva, ktere nas kazdy den hreje z kamen pri veceri.

Nyni nas ceka prechod moreny a ledovce Ngozumpa.

Oproti tomuto byl Khumbu piskoviste. Sirku odhadujeme vzdusnou carou na 1,5km. Velikost a hloubka ledovcovych puklin zde nabira v pomeru k cloveku gigantickych rozmeru. Navic vse pracuje. Kusy ledu se loupaji a s hromobitim padaji do jezer pod nimi. Ze strani moreny se sypou balvany. Uplna dablova dilna.

Mame stesti a drzime se pruvodce, ktery doprovazi starsiho nemluvneho Inda. Bez nej bychom byli v poradnem maleru, mapa zde na aktualne platnou stezku vubec nesedi.

Kolem 15h nas za mirneho snezeni vitaji nadherne modre brehy jezera Gokyo lake 4 a vesnicka Gokyo. Na radu australana, ktereho jsme potkali na doplpo treku se ubytujeme v lodgi na samem brehu jezera.

Vse tady funguje, tece voda, evropsky zachod je na pokoji, dokonce maji italsky kavovar, mlynek a delaji skvelou kavu. Udiv je na nas znat. Zahy se nam dostava jednoduche odpovedi od majitele. Ja jsem sherpa.

Ochutnavame mistni vino Everest moon z krabice a za oknem sledujeme scenerii, ktera nam serviruje majestatni Cho Oiu.