Hovna, krev, slzy a pot … o tom bude dnesni den. Ale vezmeme to poporadku.

V noci a rano se s Hynkem stridame na toalete, mame nejakou vysokohorskou formu indicke strevni chripky. Vysiluje nas to, jsme jak hadrove panenky a nadavame na nepalce. Jsou to prasata … vsude se tu vali hovna, kdyz chcete vodu, musite si ji nabrat kelimkem na ktery sahaji lide co jdou z toalety, sudy s vodou slouzi k zalevani WC stejne jako k myti … zkuste si v takovychle hygienickych podminkach treba vycistit zuby. Nemate sanci udrzet se v cistote, vsude prichazite do styku s exkrementy … nam to vadi a mame z toho strevni potize, nepalcum to snad i chutna.

Plan je vyrazit do sedla Kongma La v 7:00, v 6:30 se prizenou mraky a vsechno zahali mlha. Chvili vahame, ale kratce po 7 vyrazime. Vubec se nam nechce, jsme po noci zeslabli.

Uz zacatek cesty je narocny, tezky teren, prelezame kamenna pole, zamrzle potoky, kazdy metr dopredu se musime prokousavat. Jde to pomalu a sila nam chybi. Trva nam 2 hodiny nez se vysplhame do 5.000 m pod sedlo Kongma La.

Prevlekame se do tepleho obleceni a zacina snezit. Zahajujeme vystup do sedla. Sedlo zespodu vypada jako kolma skalni zatka uzavirajici udoli, moc nechapeme kudy to mame vysplhat a projit. Stezka, dali se tomu tak rikat, splha temer kolmu nahoru. Skalni rimsy, pulmetrove skalni schody, sut, co se droli pod nohama … je to fakt brutalni stoupani a je nekonecne. Snezeni zesiluje. Konecne se vysvihneme na vrchol skalniho masivu, koukame na dve mala a prekvapive nezamrzla jezirka a vidime pred sebou posledni, asi 100 vysvih. Hura! Jsme uz docela vyrizeni.

Posledni vysvih lezeme jak sneci, snih nas bicuje do obliceju, nase zraky jsou upreny na corten na vrcholu … jakmile tam dorazime, ceka nas depka. Tohle neni Kongma La … to lezi o kilometr dal a dalsich 200 m vyse. Zatiname zuby a jdeme. Posledni vystup je po skale, traverzujeme na 200 m vysokem skalnim utesu, splhame a splhame. Snezeni stale sili, skala je mokra a tudiz kluzka a snih uz se zacina pomalu drzet a neodtava.

Konecne vrchol, tentokrat opravdovy.

Ale seredne jsme se mylili, pokud jsme si mysleli, ze ted uz to pujde snadno. Sestup z Kongma La vede prvni kilometr pres kamenna pole. To znamena, ze sestupujete po metrovych balvanech, skacete z kamene na kamen a doufate, ze bude drzet pevne a nevyvrati se vam pod nohami. Postup vpred pomalu, do toho vam vsechno namrza od snehu.

Konecne se prokouseme kamennym polem a sestup se zrychluje. Chvilemi ustava vitr a snezeni se podoba vanocni idyle … z te nas ale vzdycky vytrhne dalsi poryv vetru, ktery pronika jiz mokrym oblecenim a snih s krupickami ledu nam pohladi tvar. Sestup je dlouhy a svede nas do velke prohlubne, ktera je z jedne strany zavrena zlebem, kterym jsme prave sestoupili a z druhe strany morenou ledovce Khumbu. Takze nas ceka dalsi 100 m vystup na morenu … uffff.

Kdyz vysplhame na morenu, vime, ze jsme v haji. Ledovec Khumbu v teto vysce (5.000 m) je tvoren castecne ledem, ktery vsak neni videt, castecne ledovymi jezirky, hlavne ale obrovskym mnozstvim obrovskych balvanu, mensich kamenu, suti, piskem a prachem. Pripomina oraniste nejakych bohu, kilometr siroke, cesta se brzo ztraci.

Skaceme po obrovskych kamenech, snad 30 x vylezame 15-30 m vysoke hromady kameni, abychom je vzapeti slezli dolu a takhle porad dokola. Nektere kameny se pod nami zvrati, nekdy se propadame do pisku a prachu, protoze jsou pod nimi dutiny. Kilometrovy prechod Khumbu nam zabere 1.5 hodiny.

Konecne vylezeme na protilehlou morenu a v dalce vidime Lobuche. Jeste nas ceka nejaka stovecka metru sestupu, neco nahoru, jeste jedno kamenne pole, abychom nezleniveli a jsme v Lobuche.

Ubytovavame se v hotelu Mother Earth a jako obvykle tu nic nefunguje. Zima, okna na pokoji jsou sice dvojita, ale vnejsi kridlo maji urvane, obsluha neochotna, avizovana wifi nefunguje, jidlo je desive.

Opoustime hotel a jdeme posedet jinam, nachazime New EBC Guest House a tady vse funguje dobre. Chvili vahame, jestli se sem neprestehujeme, ale uz to nechame jak je. Posedime tu chvili a dame veceri, stejne pujdeme brzo spat.

Dnesni den byl narocny, strasne narocny. Predstavte si vsechno co by jste na treku nechteli zazit a toho byl dnesek plny. Ani 100 m vzdalenosti jsme nedostali zadarmo, navic jsme si zazili nekolik na nasi psychiku neprijemnych prekvapeni.

Prichodem do Lobuche jsme se znovu napojili na hlavni trasu do Everest BC. Mame v nohach pouhych 11 km, ale 1.250 metru vyslapu a 1.050 m sestupu, sedlo Kongma La (5.507 m.n.m.). Gratulujeme si, ze jsme to zvladli … ufffff.