Ke snidani si davam opet omeletu se syrem a je dobra, Hynek experimentuje s vlockami s mlekem a opet snidani nesni. To mleko je moc ridke … 🙂.

Vyrazime po pul osme, stoupame Namche Bazarem a po asi 250 metrech vylezame na hreben, kde se nam otevira krasny vyhled do celeho udoli Khumbu.

Poprve nas take zdravi Ama Dablam. Je udajne nejkrasnejsi a rozhodne nejfotografovanejsi horou Himalaje. Bude nas doprovazet na cestach nekolik nasledujicich dni.

Prvni cast trasy do Tengboche je nadherne upravena vyhlidkova cesta, kilometry rychle ubihaji, lehce se houpeme nahoru a dolu. Nad hlavami nam svisti helikopterova dalnice, movitejsi, linejsi nebo nemohouci turiste si litaji prohlednout Mt. Everest ze vzduchu.

Kolem nas se zacinaji cim dal vice objevovat kvetouci rododendrony, na pozadi s bilymi horami vytvareji krasne scenerie.

Priblizne od poloviny dnesni trasy zacina cesta houpat vice a pak musime sestoupit 400 m do udoli … au to boli, moje kycel se snazi, ale uz vola po operaci.

Na dne udoli u lanoveho mostu si davame piti a cinskou polevku, Hynek vidi a ja z WC slysim jak se primo pod nami do sebe pustili 2 jaci a vzapeti vidime, jak stado jaku bez pastevce zene po moste par nebohych turistu. Jednomu ulitne klobouk a spadne mobil do ricky.

Hned za lanovym mostem nas ceka dalsi checkpoint, tezko rict co tu porad kontroluji. Zrejme kdyby jsme chteli usetrit 3.000 rupii (asi 35 USD) a nechali se tu nekde vysadit z helikoptery za 1.000 USD. Vubec se mi nedela dobre a zase rychle shanim WC.

Cesta do Tengboche se klikati jako had mezi rododendrony a splha a splha … je to pres 600 m prevyseni v kuse. Celou dobu se nam na obdiv vystavuje Thamserku. Se svymi 6.600 metry je obrovska, majestatni, tyci se vysoko nad nami … presto je porad o 2 km nizsi nez Everest 🙂.

Pri sestupu a naslednem vystupu mam pocit, ze se doslova plouzim. Hynek na me musi porad cekat. Presto nas za cely den predejde jen asi 10 lidi (clovekem rozumej turistu), my jich predbihame asi stovku a do Tengboche dorazime zase o 3 hodiny driv nez udava Lonely Planets.

Konecne posledni vysvih, mezi borovicemi zasviti corten a jsme nahore. Vybirame si prijemny hotylek, davame si reinkarnacni sprchu a jdeme se podivat po vesnicce a do mistniho klastera.

Tingboche je mala vesnicka, ale nabizi nadherne vyhledy. Koukame se na vrcholky hor v dali na konci udoli Khumbu a rikame si kdy a jestli vubec uvidime Everest. Hory jsou casto v mracich a jistota dobreho pocasi neni nikdy. Kolem jde nejaky pruvodce, zaslechne slovo Everest a rika, ze se na nej prave divame 🙂. Pani! Je daleko, malinky, castecne v mracich … ale presto, vidime Everest! 😳

Dnesek nebyl vubec jednoduchy den, 10 km neni sice zadna velka vzdalenost, ale kdyz si k tomu pridate vysku skoro 4.000 m, 1.300 m prevyseni nahoru a 800 m dolu … je to poradna porce 🙄.

Vecer se zahrivame cajem se slivovici a palivou cockovou polevkou, davame si k veceri masove momo tasticky a pizzu a jdeme rychle zahrivat perinu.

Tady uz je opravdu zima. Hotel je preplneny, za dvermi mame spolecne WC, tahle noc nebude klidna 🙂.