V 5:45 vyrazime zabaleni na letiste. Stoji tu asi 50 lidi, lelkujou nebo co … zmatek. Ale pruvodci se nejak podarilo zajistit, ze nas vezmou do letadla. Kathmandu = teplo + sprcha, oboji uz potrebujeme 🙂.

Na letisti potkavame jednoho australana, skvelej typek, ale magor. Cestuje sam, je celej pomlacenej, protoze spadnul ze skaly, je tu v Nepalu nekolik mesicu a chce udelat cely nepalsky trail … pres 1.000 km napric nejvyssim himalajskym hrebenem. Kdyz neleze v horach, dela iron many, pracoval v Dellu, je mu 50, zil v Bratislave a obdivuje cesky pivo 🙂.

Cekame na runway skoro 3 hodiny, poletime s klukem co ma osklive zlamanou nohu a pani, ktery je ocividne hodne spatne. Oba prinesli na nositkach a lezi tu s nami na nich.

Konecne pristava letadlo, nejdriv jdou zraneni a pak ostatni cestujici. Sedime v prvni rade hned za pilotem … kdybych natahl ruku, chytnu se za knipl.

Pri rolovani na vzlet sjizdime pravym kolem z drahy, aby pilot dostal letadlo na uplny zacatek a 20 m pred koncem drahy se ledadlo odlepuje do vzduchu. Pod nami propast.

V Nepalgunj nas privita horko, vlhko a zmatek … ale hura … chytame letadlo do Kathmandu. Budeme mit 3 dny na to dat se dohromady. Pri letu do Kathmandu muzeme zase obdivovat osmitisicovky Dhaulagiri, Sisa Pangma, Annapurna a Manaslu, tentokrat jsou ale v lehkem oparu, na foceni to neni.

Sprcha na hotelu je andelske pozehnani, mejeme se, vybalujeme veci, jdeme se projit po Thamelu, nakupujeme nejake darky a davame si velky steak 🙂.

Vecer pak na pokoji klabosime a davame si lahev jihoafrickeho cerveneho.