Spalo se nam krasne a klidne bychom spali dele. Vstavame v 7, horky caj, chleb capati s omeletou, oblect, zabalit a vyrazime. Po vcerejsku se citime docela dobre … no uvidime …

Po par stech metrech zaciname chapat, ze tenhle trek bude opravdu tezky. Neustale balancovani po kamenech a suti, bahno a hovna na ceste, neuveritelne utahovaky (utahovak = min 100 vyskovych metru vyslap se sklonem vyrazne prevysujicim nase schodiste), ktere vzapeti schazime dolu, takze nabytou vysku zase odevzdavame. Znovu a znovu. Asi od tretiny cesty myslim na to, ze tohle nedam … vzdycky zatinam zuby a slapu dal.

Moc dlouhe zapisky z dneska nebudou, bylo to utrpeni a mozek si moc nepamatuje. Uvidime co bude schopen doplnit Hynek 🙂.

Tak jen stripky:

• neuveritelne krasna a divoka modra reka pod nami, plna pereji a malych vodopadu. Jen pro predstavu – voda ma nekdy vetsi spad nez nejprudsi silnice u nas …

• z bocnich udoli na nas vykukuji zasnezene hory, vyssi a vyssi. Vetsina kopcu prevysuje 5.000 m.n.m., nejvyssi hora Dolpa ma 6.700 m.n.m.

• priblizne od 2.600 m.n.m (!!!) narazime na zbytky snehu, nekdy je to pozustatek laviny (v jednom pripade smetla cast lesa), jindy je to ale opravdu jen zustatek snehu co na danem miste napadal

• potkavame prvni jaky, jaci karavany. Obrovsky zvirata. Mate pocit, ze v pripade nutnosti mezka odstrcite, jaka urcite ne …

• potkavame karavany co se vraceji a zpravy jsou spatne – prusmyky jsou opravdu nepruchodne. Dokonce tu pred 2 dny byla vyprava 11 cechu s nosici co je chtela prekonat a museli se vratit …

Kdyz uz me na nohach drzi jenom vule a ego, dorazime po neuveritelnym utahovaku do kempu Rechi … rikame pruvodci, ze nutne potrebujeme zastavku. Davame si caj, par bonbonu a slivovici. Naznacujeme pruvodci, ze bychom mohli prespat tady, ale je neoblomny. Nevim jestli to bylo tou slivovici, ale odtud se mi slo uz dobre, poprve za cely den. Ze by dedovi naskocilo konecne turbo? To uvidime zitra.

Dorazime do kempu Bagral, nadherne misto, prijemne ubytovani, zajimavi lide a vsude spousta koz … dospele, mlade i mala kuzlatka (ctes to Patriku?). Myjeme se pod neuveritelne ledovou vodou a prepirame spinave pradlo. Tzn. ze se pred celou vesnici svlekame do slipu a z hadice na sebe cakame vodu o teplote 4 stupne. Kolem stoji asi 20 koz, koukaji a nechapou. Rychle utrit, fouka vetrik a hura do prani.

Tady udelame odbocku … jak to vypada na treku? Obleceni na sobe mate do pul hodiny mokre, tak ho cca po hodine prevlecete a date na batoh uschnout. A takhle se to opakuje cely den. Takze obe sady obleceni jsou denne tak 5 x komplet propocene …

Vymyslime, jak pradlo povesit (delame si vesak z trekovych holi) a jdeme si dat jeden Himalayan Dragon … mistni pivo. Hynek dela fotky a ja pisu. Ale aby si nikdo nemyslel, ze to neni spolecna prace … Hynek si obcas bere nejake fotky ode mne a ja zase predcitam text Hynkovi a spolecne ho doplnujeme a ladime.

Vecerime tradicne na zemi v obyvaci mistnosti, ktera je zaroven kuchyni, ve spolecnosti asi 10 nepalcu. Zjistujeme, ze nas pruvodce s sebou nema stan … jak vubec s nama chtel jit pres sedla?!? Od zacatku nas vodil za nos?!? Bude to mit tezky, protoze jako alternativni plan nam nabizi rychle sejit dolu do Dunai (2.000 m.n.m) a behem 3 dnu dojit, nebo spis dobehnout do Dho Tarapu, co je cesta na 5 dnu … rikame mu, ze toto ne, nejsme tady proto, abychom se odvarili a kdyz uz nemuzeme pres sedla, chceme se alespon aklimatizovat na Everest. Takze chceme zustat u Phoksunda a podnikat male treky kam az to pujde a stravit co nejvic casu nad 4.500 m.n.m., vcetne toho, ze prespime par noci ve stanu pod hranici snehu a zkusime si vyslapy nad ni.

Vecer si chvili povidame, shlizime Most dil 6. a jdeme spat.